Německé ceny elektřiny klesají, české stále rostou. Jaký je důvod a co s tím můžeme udělat?
V budoucnu budeme svědky jednoho čím dál častějšího jevu: zvětšujících se rozdílů v cenách elektřiny v jednotlivých zemích v závislosti na rozvoji obnovitelných zdrojů (OZE).
České velkoobchodní (tzv. spotové) ceny elektřiny jsou minimálně od roku 2021 vyšší než v Německu. V roce 2023 byly tyto ceny v Německu nižší o šest eur za MWh, a loni v listopadu dokonce téměř o 20 eur za MWh. Vše přitom napovídá, že tento rozdíl bude dál narůstat.
Pokud se podíváme právě na loňský listopad, největší rozdíly mezi českými a německými spotovými cenami elektřiny byly v hodinách s nadprůměrnou výrobou větrné energie u nás. Nedokázali jsme ji totiž využít pro snížení našich cen kvůli nedostatečné přeshraniční kapacitě elektrického propojení.
Dalším – a naštěstí lépe řešitelným – důvodem pro tento cenový rozdíl je velmi nízký instalovaný výkon našich větrných elektráren. Podíl elektřiny z větru je v Česku zhruba 20krát menší, než je průměr EU. Většina větrných elektráren v Česku je navíc relativně starých. Novější typy už mají vyšší výrobu na jednotku instalovaného výkonu a jejich zrychlená výstavba by u nás mohla výrazněji tlačit spotové ceny elektřiny dolů ve srovnání se staršími typy, které jsou nicméně stále instalovány.
Otázkou je, jak nastartovat novou výstavbu větrníků. Spočítali jsme, že roční náklady na provozní podporu větrných elektráren pro dosažení instalovaného výkonu 1,5 GW v roce 2030 je nižší než jedno euro/MWh elektřiny spotřebované v České republice. Jedná se tedy o pouhé haléře podpory na dodanou KWh, a to především díky výrazně lepšímu profilu výroby během večerů a zimních měsíců ve srovnání se solárními elektrárnami.
V poslední vyhodnocené aukci provozní podpory pro VTE došlo k výraznému snížení realizačních cen a jejich přiblížení k hranici 100 eur/MWh. K jejich dalšímu poklesu až na úroveň vysoutěžených cen v Německu okolo 70 až 80 eur/MWh musíme zvýšit konkurenci v aukcích na provozní podporu větrných elektráren. Jak? Zrychlit a zjednodušit povolovací procesy např. akceleračními zónami a schválit legislativu, která by finančně motivovala obce ke schvalování výstavby obnovitelných zdrojů energie. Nebo jim úpravou rozpočtového určení daní posílat méně v případě, že nebudou tyto zdroje podporovat. Brzké schválení lexu OZE III (byť stále nejisté a s pětiletým zpožděním) by mělo snížit náklady na odchylku a systémové služby související s OZE skrze vyšší akumulaci a agregaci.
Pro představu, cena elektřiny z nového jaderného zdroje v Dukovanech by měla být na úrovni 90 eur/MWh tak, aby byly pokryty náklady na výstavbu a provoz. Tato cena ale nezohledňuje inflaci a případné zdržení a navyšování ceny výstavby, jaké teď vidíme všude na světě. Po jejím zohlednění se bavíme o 100-140 EUR / MWh, což je stále cena založená na předpokladu bezúročné půjčky ze strany státu po celou dobu přípravy a výstavby. Stát si ale samozřejmě bezúročně nepůjčuje, takže by cena elektřiny z Dukovan byla ještě vyšší. Třeba jako poslední uzavřená výkupní cena u nové jaderné elektrárny Hinkley Point C v Anglii.
Naproti tomu provozní podpora větrníků zohledňuje všechny náklady na přípravu a výstavbu, včetně finančních. Co je tedy "levné" a co "drahé"? A proč pořád čekáme na provozní podporu u obnovitelných zdrojů?
Autor je partner PwC Česká republika
Zdroj: archiv.hn.cz/Jan Brázda