Jak se vyznat v regulacích při stavbě elektráren? Soudkyně Bursíková představila judikaturu
Jaké jsou nejčastější právní překážky u realizace staveb týkajících se energetiky? Zajímavé judikáty z oblasti územního plánování a vyvlastňovacích řízení na sympoziu České justice a Ekonomického deníku Právo v energetice představila předsedkyně senátu Krajského soudu v Praze Lenka Bursíková.
Problémy s regulacemi u územního plánování ilustrovala soudkyně Bursíková na aktuálním rozsudku Nejvyššího správního soudu (NSS) z července 2023 (č. j. 1 As 301/2021-150), který se týkal Zásad územního rozvoje Ústeckého kraje. Soud tímto rozsudkem zrušil část zásad, které prakticky zakazovaly výstavbu jakýchkoliv vysokých větrných elektráren na území celého kraje.
"NSS dospěl k poměrně zásadnímu závěru, a to nejen ve vztahu k větrným elektrárnám, ale ke všem stavbám strategické infrastruktury obecně. Tedy že kraj sice může stanovit přísnější podmínky pro regulaci určitých aktivit, nežli stanoví zákon vydaný k ochraně stejných hodnot, pokud dospěje k závěru, že zvláštní podmínky jeho území vyžadují intenzivnější ochranu, ale nemůže plošně zcela vyloučit jiné legální aktivity či stavby, které jsou v tomto případě navíc ve veřejném zájmu" vysvětlila soudkyně.
V různých regionech mohou být stanoveny různé (různě přísné) podmínky pro regulaci stavebních aktivit. Tato regulace však musí mít objektivně existující důvod, který bude vycházet z takových podmínek daného regionu, jimiž se tento liší od jiných regionů nebo od "průměrného" stavu z pohledu celostátního. "V tomto případě se to Ústecký kraj snažil odůvodnit tím, že místní krajina je vlivem dlouhodobé činnosti člověka změněna natolik, že by se zde již něco velkého jako větrné elektrárny stavět nemělo. NSS namítl, že již existující průmyslová zatíženost kraje sama o sobě nemůže odůvodnit absolutní zákaz výstavby větrné elektrárny v určitých oblastech", uvedla soudkyně s tím, že NSS vyslovil, že výroba elektrické energie a energetická soběstačnost jsou veřejnými zájmy, a nelze proto odhlížet od toho, že když máme na stole tyto dva veřejné zájmy a chceme utlumovat výrobu elektrické energie z fosilních paliv, takže ničím tato výroba nahrazena nebude.
Vymezení v zásadách územního rozvoje bylo velmi kategorické a bez podmínek. V Zásadách územního rozvoje Ústeckého kraje byly zákazy stanoveny i pro různá chráněná území či přírodní parky a NSS upozornil na to, že už samotná ochrana těchto míst prostřednictvím jiných nástrojů, zejména prostřednictvím zákona o ochraně přírody a krajiny, který stanoví velmi přísné podmínky, ze kterých se dá na těchto územích stavět, je dostatečná, a není tedy třeba ji zpřísňovat v zásadách územního rozvoje.
Veřejný zájem na ochraně přírodních hodnot, kulturně‑historických hodnot a krajinářsky cenných oblastí nebude mít stejnou váhu v územích, kde už jsou větrné elektrárny v provozu, jako v územích, která jsou jakoukoliv činností netknutá. "Když už na místě nějaká větrná elektrárna je, tak rozhodně ta oblast nemůže být stejně regulována, jako oblasti, kde zatím nic takového nestojí a z pohledu krajinného rázu krajina není ještě žádným způsobem dotčena", vysvětlila Lenka Bursíková.
Elektrárna je vždy odněkud vidět
Jako další zmínila soudkyně případ větrných elektráren v Olomouckém kraji (rozsudek NSS ze dne 10. 2. 2023, č. j. 6 As 182/2021-54). Jednalo se o návrh spolku Nízký Jeseník, kterému se nelíbilo, že v zásadách územního rozvoje došlo k vypuštění podmínky, že při výstavbě větrných elektráren mají být naplněny regulativy dle územní studie. Ta mimo jiné vyžadovala, aby z vyhodnocení vlivu větrných elektráren na krajinný ráz bylo zřejmé, že se nebudou negativně pohledově projevovat v průhledech na chráněná území a v průhledech z těchto území. Tuto podmínku podle NSS není možno vyložit kategoricky tak, že zakazuje, aby byly postaveny větrné elektrárny, které budou jakkoliv viditelné z chráněných území či při pohledu na ně. Takový kategorický zákaz podle NSS územní studie nemohla zakotvit, neboť obdobný absolutní přístup judikatura odmítá (rozsudek ze dne 16. 6. 2011, č. j. 7 Ao 2/2011-127 či nález ze dne 9. 12. 2013, sp. zn. I. ÚS 1472/12). "Odlišný přístup by znamenal, že by elektrárna nesměla být odnikud vidět, což by znamenalo faktický zákaz výstavby elektráren, protože ta bude vždy odněkud vidět", vysvětlila soudkyně.
Zdroj: ekonomickydenik.cz/Eva Paseková